datum premiéry: 15.12.2006
délka: 100 min.
cena: 300 Kč
Mario Gelardi, neapolský dramatik, s jehož tvorbou se české publikum setkává poprvé, patří ve své zemi nejen k nejlepším, ale také k nejangažovanějším autorům. Jeho hra Zlomatka je hrou, která nechá chladným jen málokoho.Tématu menšin se sice věnuje celá řada různých kulturních, společenských i politických aktivit, ale získat body na konjunkturálním tématu či opravdu, do hloubky tento problém prožívat a zkoumat, navíc bez masky sentimentality, povrchní líbivosti, to už vyžaduje kus velké odvahy. Mario Gelardi se ožehavým tématům nevyhýbá, ať už se jedná o politickou korupci, mafiánské přestřelky za bílého dne, či podivnou smrt režiséra Passoliniho , všechny tyto náměty zpracovává s velikou otevřeností, bez ohledu na to, čí kruhy naruší. Podobná odvaha je české dramatice zatím zcela cizí. Nepochybně proto, že pojem angažovanost má v našem kontextu ještě stále jakoby neslušný podtext, a že se pořád ještě najde dost divadelníků, kteří si považují za čest se svým dílem ke společenským otázkám nevyjadřovat. O to zajímavější je vznik tohoto nezávislého projektu,o jehož zrod se zasloužil osvícený mecenáš Ivan Čarnogurský a společnost Ipec,dále divadlo V Řeznické a v neposlední řadě víra a nadšení inscenátorů. Představení Zlomatka, jehož výkonné produkce se ujala agentura LHS, zastoupená Petrou Krausovou a Klárou Issovou, vzniklo z důvěry režiséra a herců v text, v hravou, provokativní tragikomedii, která kromě závažné výpovědi skýtá i dvě skvělé herecké příležitosti. Střetnutí matky a syna, odvěký konflikt, balancující na pomezí lásky a nenávisti, směšnosti a zoufalství, je rozehráván v celé řadě nečekaných, překvapivých situací, které dávají hercům prostor pro širokou škálu hereckých prostředků.Role Anny, matky,podnikající onu neuvěřitelnou terapii, na jejímž konci má být uzdravení jejího syna z homosexuality, nabízí nevšední možnost studie duše člověka primitivního, omezeného, zároveň mazaného i bezmocného, bezmezně milujícího, bigotního, bez špetky velkorysosti, uvězněného ve všeobecně vžitých konvencích. Jejím prostřednictvím nahlíží divák do nitra lidí, kterých je stále ještě většina, a o jejichž pocitech se většinou mlčí. Pro Jitku Smutnou po dlouhé době veliká divadelní příležitost, která jí umožňuje těžit ze schopnosti autentické jevištní existence. Usiluje, jak sama říká, ne svou Zlomatku hrát, ale na dvě hodiny se jí skutečně stát.Jan Zadražil a Radek Valenta v roli Diega,křehkého , civilizovaného, inteligentního protihráče této dominantní matky, hledají každý svůj vlastní výklad, svou osobitou verzi příběhu, svůj vlastní vklad ke zvolenému tématu. Jan Zadražil buduje svého Diega jako introvertního, niterného člověka, který se do poslední chvíle snaží o dialog, zatímco Diego Radka Valenty je emocionální, místy až přecitlivělý, pro něhož navázání dialogu s matkou je viditelně bolestnou záležitostí. Dvojici protagonistů doplňuje Tereza Nekudová a Ivan Koreček v menších rolí.
Zvláštností této inscenace je i její mezinárodní kontext.Uprostřed české metropole se hraje inscenace, která je prvním zahraničnmí uvedením italské hry, přeložená překladatelkou českoitalského původu, je převážně placena ze slovenských peněz, nastudoval ji režisér Peter Gábor, slovenský režisér, který už léta žije a pracuje v Čechách, pracovala na ní výtvarnice Katarína Bieliková, Slovenka, žijící v Čechách. Navzdory různému původu, nevznikla žádná bariéra. Nedělali jsme to programově . Vyšlo to náhodou.Šťastnou náhodou. A taky proto, že nikdo z nás, díkybohu, neměl žádné předsudky. Národnostní, společenské,homofobní ani jiné. Stálo to za to.
